Soudní dvůr Evropské unie zveřejnil dne 22.11.2022 své rozhodnutí, které zaujímá velmi striktní postoj k některým ustanovením směrnice proti praní špinavých peněz, často označované jako tzv. AML směrnice. Z titulu této směrnice, resp. po jejím implementování do právních předpisů jednotlivých členských států, vznikla těmto státům povinnost zveřejnění jmen koncových vlastníků obchodních společností, družstev a svěřenských fondů v evidenci skutečných majitelů, která je k dispozici komukoliv z široké z veřejnosti. V České republice byla tato směrnice implementována prostřednictvím Zákona o evidenci skutečných majitelů, o jehož nedávné novelizaci jsme informovali.

V souvislosti s touto povinností řešil Soudní dvůr Evropské unie dva případy z Lucemburska, kde místní soudy odmítly znepřístupnění některých osobních údajů o fyzických osobách, které byly skutečnými vlastníky právnických osob. V těchto případech se dotčené osoby obrátily na Soudní dvůr EU se stížností, ve které argumentovaly zejména tím, že v rámci svých obchodních aktivit často navštěvují země s vysokou mírou kriminality a zveřejnění jejich osobních informací zvyšuje riziko únosu či ohrožení jejich života. Druhý ze stěžovatelů dále upozorňoval, že zveřejnění jeho osobních údajů v předmětné evidenci je v rozporu s Listinou základních práv Evropské unie a s některými ustanoveními nařízení o ochraně osobních údajů.

Evropský soudní dvůr stížnostem vyhověl a rozhodl, že ustanovení předmětné směrnice, podle něhož musí členské státy zajistit, aby informace o skutečných majitelích obchodních společností, družstev a svěřenských fondů byly vždy k dispozici jakékoliv osobě, je, zejména s ohledem na Listinu základních práv Evropské Unie, neplatné. Ačkoliv byl tedy zákon o evidenci skutečných majitelů novelizován nedávno, lze předpokládat, že v souvislosti s výše uvedeným rozhodnutím, jej bude nutné znovu novelizovat.