Se zásadní změnou v oblasti práva Evropské unie přichází nařízení Rady Evropské unie s názvem Brusel II ter. Toto nařízení ze dne 25.6.2019 nabylo účinnosti 1.8.2022 a plně tak nahradilo svého předchůdce – nařízení Brusel II bis. Nařízení přináší zásadní změny právní úpravy ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a klade si za cíl zejména zefektivnění dosud často problematické řešení těchto sporů s mezinárodním prvkem.

Mezi uvedené zásadní změny můžeme zařadit například článek 21 uvedeného nařízení. Článek zakotvuje právo dítěte vyjádřit svůj názor v souvislosti s řízeními ve věcech rodičovské odpovědnosti a řízeními o navrácení dítěte. Ačkoliv toto právo bylo již dříve obecně zakotveno například v Listině základních práv Evropské unie, nyní je poprvé výslovně zakotveno v souvislosti s řízeními ve věcech rodičovské odpovědnosti a v řízeních o navrácení dítěte. Článek tak svým zněním ukládá soudům členských států povinnost v daných řízeních přihlížet k názoru dítěte a přikládat mu náležitý význam s ohledem na věk a stupeň vyspělosti dítěte. Preambule uvedeného nařízení však zakotvuje i výjimky z aplikace tohoto ustanovení. Jedná se o případy, kdy dojde k dohodě mezi stranami o tom, že právo vyjádřit se k věci není pro dítě v jeho nejlepším zájmu.

Za další významné změny, které nařízení přináší, považujeme možnost volby místní příslušnosti soudu. Ačkoliv výchozím kritériem pro určení místní příslušnosti i nadále zůstává obvyklý pobyt dítě, nařízení nově umožňuje stranám volbu místní příslušnosti soudu za předpokladu, že je tato volba v souladu s nejlepším zájmem dítěte a dále za podmínky, že strany tuto dohodu učiní před zahájením předmětného řízení či příslušnost daného soudu v průběhu řízení přijmou. Nařízení rovněž stanovuje požadavek na formu této dohody, kdy dohoda stran musí být učiněna písemně.

Nařízení rovněž cílí na zefektivnění řízení v případech mezinárodních únosů dětí. Změna, kterou nařízení přináší spočívá zejména ve vyjasnění lhůt, které přineslo již nařízení Brusel II bis. Konkrétně se jedná o stanovení šestitýdenní lhůty pro vydání rozhodnutí příslušných orgánů v řízeních o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy. Nařízení rovněž členským státům doporučuje omezit počet opravných prostředků v těchto řízeních na jeden. Taktéž je apelováno na zrychlení ve věci vyřízení návrhů na výkon rozhodnutí nařizujícího navrácení dítěte. Další novinkou je také možnost soudu v kterékoliv fázi řízení s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte zajistit styk dítěte s osobou požadující navrácení dítěte.

Nařízení však přináší i další změny, týkající se například přenesení působnosti soudu či zjednodušení ve věci prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti, kdy rozhodnutí v těchto věcech budou nově vykonatelná automaticky. Dochází tak k mnoha upřesněním původního nařízení Brusel II bis tak, aby byly zohledněny stávající problémy aplikační praxe a současná judikatura Soudního dvora Evropské unie.