Dne 1.7.2022 vstoupila v účinnost novela zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby. Tato novela s sebou přináší novinku v podobě tzv. e-legalizace, neboli úředního ověření elektronického podpisu.

Definici elektronického podpisu nalezneme v nařízení Evropské Unie známém pod zkratkou eIDAS. V rámci tohoto nařízení je elektronický podpis definován jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.“

Na rozdíl od vlastnoručního podpisu rozlišujeme hned několik druhů elektronického podpisu; prostý elektronický podpis, kvalifikovaný elektronický podpis, zaručený elektronický podpis a uznávaný elektronický podpis zavedený zákonem o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žádný z právních předpisů účinných do 30.6.2022 nepřiznával ani jednomu z uvedených elektronických podpisů stejné právní účinky jako úředně ověřenému vlastnoručnímu podpisu. Jediným možným způsobem, kterým šlo takových účinků dosáhnout byla autorizovaná konverze dokumentů dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Listina byla tedy nejprve opatřena vlastnoručním podpisem a až následně došlo k jejímu převodu do elektronické podoby. Nová právní úprava účinná od 1.7.2022 přináší zjednodušení.

Základem změny je § 6 zákona o právu na digitální služby. Ten s sebou přináší možnost ověření elektronického podpisu prostřednictvím uznání elektronického podpisu na dokumentu v elektronické podobě za vlastní. S touto novelizací rovněž úzce souvisí novelizace notářského řádu, zákona o ověřování a zákona o advokacii. Nově vzniklé ustanovení nabízí hned tři způsoby, kterými je možné dosáhnout u elektronického podpisu stejných právních účinků jako v případě úředně ověřeného vlastnoručního podpisu. Prvním z nich je ověření elektronického podpisu osobou oprávněnou k legalizaci, druhým způsobem je ověření prostřednictvím záznamu informačního systému veřejné správy a posledním způsobem je ověření uznávaného elektronického podpisu.

První z výše uvedených způsobů se nejblíže podobá úřednímu ověření vlastnoručního podpisu. Osobou oprávněnou k tomuto ověření je např. notář, Czech POINT či advokát. Osoba, která žádá o ověření elektronického podpisu zašle elektronický dokument ve formátu PDF/A se svým vlastnoručním podpisem oprávněné osobě. Způsob doručování se u jednotlivých oprávněných osob liší a konkrétní postupy lze dohled v zákoně o ověřování a nařízení vlády o postupu notáře při legalizaci elektronického podpisu.

V případě druhého způsobu je elektronická legalizace spojena s elektronickou identifikací osoby (tzn. s náhradou fyzického ověření totožnosti). S elektronickou identifikací se nejčastěji setkáme ve formě bankovní identity. V případě spojení listiny obsahující elektronický podpis s elektronickou identifikací se předpokládá, že k ověření podpisu dojde automatizovaně a není tedy potřeba interakce s ověřující osobou.

Posledním způsobem je ověření uznávaného elektronického podpisu. Přijetím výše uvedené úpravy je uznávaný elektronický podpis fakticky postaven na roveň úředně ověřeného elektronického podpisu. Jedinou podmínkou, která je v právní úpravě uvedena je, že kvalifikovaný certifikát použitý pro daný uznávaný elektronický podpis lze zcela jednoznačně spojit s podepisující osobou.

Zavedení tzv. elektronického ověřování podpisu je velice přínosné zejména s ohledem na potřebu sjednocení dané právní problematiky a digitalizace veřejné správy. Nyní uvidíme, jaké bude jeho praktické využití.