Pojem whistleblowing lze definovat jako situaci, kdy současný nebo bývalý zaměstnanec organizace narazí v rámci této organizace na nelegitimní, neetické či nezákonné praktiky, které se dějí se souhlasem vedení organizace a rozhodne se tyto skutečnosti oznámit orgánu oprávněnému k prověření těchto skutečností. Oznamovatel by tak měl činit v dobré víře a nesledovat tímto jednáním vlastní prospěch.

Aby byla těmto osobám poskytnuta ochrana, přijal Evropský parlament a Rada Evropské unie dne 26.11.2019 směrnici o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Česká republika je z titulu členství v Evropské unii povinna tuto směrnici implementovat do Českého právního řádu. V souvislosti s tímto předložila Vláda dne 9.2.2021 Poslanecké sněmovně návrh zákona o ochraně oznamovatelů. První čtení tohoto zákona proběhlo 12.5.2021 a následně byl návrh předán k projednání jednotlivým výborům.

Ze samotného názvu návrhu je zřejmé, že předmětem navrhovaného zákona je ochrana oznamovatele. Hlavním cílem je zabránit protiprávním jednáním, která jsou organizacemi vůči těmto oznamovatelům činěna. Návrh zákona tato protiprávní jednání označuje jako tzv. odvetná opatření.

Povinnosti, které v případě přijetí zákona vzniknou, se budou dotýkat téměř každého zaměstnavatele s 25 a více zaměstnanci. Zákon sice taxativně vyjmenovává oblasti, které jsou tímto předpisem upraveny, nicméně jejich formulace je natolik široká, že se tento zákon bude týkat bezmála každé podnikatelské činnosti.

Povinnost těchto zaměstnavatelů bude spočívat zejména ve vytvoření vnitřního oznamovacího systému. Jednotlivá oznámení mohou být, v rámci tohoto systému, podávána ústně, písemně a požádá-li o to oznamovatel, je možné toto oznámení učinit i osobně, příslušné osobě, která je pověřena správou tohoto systému. V návaznosti na uvedené skutečnosti tak zaměstnavateli vzniká další povinnost spočívající v určení příslušné osoby pro záležitosti whistleblowingu.. Návrh zákona stanovuje, že příslušnou osobou může být pouze fyzická osoba, která je bezúhonná, zletilá a plně svéprávná. Poslední významná povinnost zaměstnavatele spočívá v samotné implementaci zákona do vnitřních předpisů společnosti tak, aby se zaměstnanci z vnitřního předpisu dozvěděli, jakým způsobem mohou takové oznámení učinit.

Implementační lhůta výše zmíněné směrnice Evropské Unie byla stanovena na 17.12.2021. Tato lhůta, tak vzhledem ke stavu projednávání návrhu zákona, pravděpodobně nebude dodržena a k implementaci směrnice dojde se zpožděním.