Obecně je zaměstnavatelům umožněno testování zaměstnanců na nakažlivé nemocí v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dle ustanovení § 102 zákoníku práce, dle kterého je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky, a to vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházet rizikům. Takovým opatřením k předcházení rizikům bezesporu je právě testování zaměstnanců na COVID-19.

Zaměstnavatel je však povinen takovou povinnost testování upravit ve vnitřních předpisech a v pokynech k BOZP. Testování by mělo probíhat zásadně v rámci pracovní doby a na náklady zaměstnavatele, přičemž zaměstnanci za tuto dobu náleží náhrada mzdy. Náklady na testování nelze přenést ze zaměstnance na zaměstnavatele

Zaměstnavatel by měl své rozhodnutí o povinném testování řádně odůvodnit, aby byl patrný důvod, proč bylo k testování zaměstnanců přistoupeno z jeho strany přistoupeno, tj. zejména z důvodu minimalizace rizika šíření nemoci mezi zaměstnanci a např. zákazníky či obchodními partnery.

Odůvodnění rozhodnutí by také mělo předcházet vyhodnocení rizika - možnosti šíření nemoci na jednotlivých pracovištích a dle aktuální situace v obci a kraji a s tím spojené riziko pro zaměstnance. Dle vyhodnocení je pak na zaměstnavateli, zda k povinnému testování přistoupí a jaký nejvhodnější způsob testování zvolí. Dle výsledků testování by pak měl zaměstnavatel vyhodnotit další postup, tedy zda přijme jiná či další opatření k minimalizaci rizika, změní způsob testování, či se s ohledem na výsledky rozhodne testování ukončit.

Je však třeba upozornit, že testování jen neočkovaných zaměstnanců by mohlo být z pohledu platných právních předpisů považováno za diskriminační chování zaměstnavatele. Jelikož i očkovaní zaměstnanci mohou onemocnění dále šířit, a testování má současně zabránit šíření nemoci na pracovišti, není zde dán legitimní důvod pro vyloučení očkovaných zaměstnance z testování. Obdobná situace je i u zaměstnanců, kteří nemoc v nedávné době již prodělali. Testování jen neočkovaných osob, které nemají potvrzení o prodělání nemoci, by tak mohlo být vnímáno jako diskriminační.